03.07.2011 14:38

Portonovo

foto k nahlédnutí zde https://ems-para.rajce.idnes.cz/Italie_-_Portonovo#

 V pátek odpoledne odjezd směr Itálie. Přijíždíme k Benešovu a přeložka pomalu popojíždí. Aby jsme minuli páteční chaos na Tábor, zamíříme směr Vlašim, Blaník a dál na České Budějovice. Cesta ubíhá v pohodě, projíždíme Rakouskem , Itálii. V 1 hod v noci jsme přijeli do Meduna. V kempu u Serži stojí na parkovišti karavan, ale my jsme se vydali na kopec. Nádhera, vyjeli jsme nahoru a před námi se rozprostřelo osvícené Meduno a okolí. Kocháme se a pak se ukládáme nahoře k spánku. Eda si ustlal na stole na startovačce a já s Edíkem a Markétou v autě, aby nás po ránu neolizovali krávy. Ráno nás probudil domorodec. Posnídali jsme a vzhledem k tomu, že začínalo pršet a předpověď nebyla dobrá, rozhodli jsme se pokračovat v cestě dál.

Najeli jsme na dálnici a vydali se směrem k Anconě. Před Anconou jsme chtěli poobědvat, bohužel všude bylo mrtvo. Pláže prázdné, restaurace zavřené. Moc se nám tam nelíbilo, je to hotelový komplex a tak prcháme dál. Vjíždíme do Ancony, kde je největší přístav jadranu. Nadmořská výška je od 0 – 100m. Projíždíme městem a pak prudké ostré zatáčky nahoru dolů a najednou na horizontu padák. Slyším Edu, jak říká “ jeeee padááák , zůstáváme tady. Zastav někde, jdeme se tam podívat“. Dojela jsem na parkoviště a jdeme zjistit situaci. Před námi se rozprostře nádherný útes a výhled na moře. Jižně od Ancony je  Riviera del Connero - malé městečko Portonovo. Ptáme se kluků, kdy a jak se lítá a kolik se platí za startovačku. Kluci se smějí, že se neplatí nic, ale když na tom trváme, tak můžeme platit jim. Hned se nás ujali a začali vysvětlovat kam až se lítá podle směru větru. Doporučí nám kemp a my se jdeme ubytovat.

Kemp se nachází dole u moře, pod horským masivem Conero 572m, který je celý zalesněný a táhne se jako had desítky kilometrů.

Stany jsou ve stínu mezi stromy, vybavení kempu je výborné. Italové jsou zde v nádherných karavanech, s grily a zůstávají tam i 3 měsíce. Vybalíme, postavíme stan, najíme se a vyrážíme na pláž. Moře je azurově modré, jako by jsme byli v Karibiku. Když se vracíme z pláže do kempu, ucítíme vůni grilovaného masa a Edík říká, že umírá hlady na maso. Dojedeme do supermarketu, nakoupíme maso, naložíme ho a jdeme grilovat.

Druhý den scházíme v polovině útesů dolu k moři, cesta je dost strmá, ale stojí zato. Pláž je v pracovní dny v červnu poloprázdná a dole je restaurace, kde si můžete objednat oběd na určitou hodinu. My chodíme na capučíno a zmrzlinu.

Pláž je písčitá s malými drobnými oblázky. Eda mě hned upozornil, že doufá, že nepovezu domu všechny šutry. Během pobytu mi nosí kamínky, které jsou nádherně barevné a  já je každý večer vynáším v kyblíčku nahoru do kopce. Po obědě se vynoří na obloze první padák a Eda spěchá nahoru na start. Vítr fouká od severu a tak se svahuje blíže k Portonovu a k hoře Conero. Nad horou je oblačnost, která rychle ustupuje.

Můj první tandem u moře. Start je snadný, nahodíme padák nad hlavu pomalu rozběh a už nás to zvedá do vzduchu. Nádhera, vyndám foťák a spoušť cvaká. Pláž v zálivu, krásně modré azurové moře, v dálce lodě, zalesněná hora, prostě bomba. Přistáváme nahoře na startovačce.

Večer se vydáváme do města Sorele, které je asi 7 km daleko. Ve městě jsou trhy se sýry, ovocem, olivami, vínem, no snad každý by si tady něco našel. Ve městě jsme nepotkali žádné Čechy, pouze Italové s dětmi.

Další dny, jsou stejné, ráno koupání, po 11 hodině rychle na start a hurá do vzduchu. Podle toho, zda fouká více od severu, nebo jihu využívá se jiná část útesu. Při severovýchodní ch a východních směrech se dá po nastoupání u svahu přeskočit malé zrádné údolíčko a na svazích Conera v příjemné dost silné termice nastoupat a klidně odletět na přelet. Eda po nastoupání dostatečné výšky raději volí výlet kus nad moře, což je pro nás suchozemce dost nezvyklé.

Místní padáčkáři sice moc pravidla vyhýbání nedodržují, ale létání s nimi je celkem bez problému.

Já si s Edou dala ještě pár tandemů, krásné bylo přistání na pláži. Vzhledem k tomu, že se bojím vody a Eda si semnou vykrátil výšku spirálou, řvala jsem jak na lesy, tím jsem upozornila ležící Italy, že přistáváme a svou nacvičenou italskou větu, jsem už nepotřebovala křičet. Lidé se snaží uhýbat, takže přistání na pláži není tak strašné, vždy se nám podařilo trefit se do nějaké díry, v nejhorším jsme nahé Italky přikryli padákem :o) a pak hurá do vody.

Eda chodil nahoru sám a já si z něho dělala srandu, jak se s ostatníma dorozumívá. Italové jsou velmi vstřícný, snaží se hodně komunikovat, dávat důležité rady, jenom Eda jim bohužel vůbec nerozumí. Ale vzhledem k tomu, že vypadá jako oni, ostatní se k němu druží. Až jednou přiletěl Eda  na pláž a s radostí říká, už jsem se domluvil :o) byl tam rus :o))))) tak si konečně taky pokecal.

 Moc se nám to líbilo, bohužel je to tam jako u nás v Čechách. V neděli, když bylo na pláži plno lidí, nám vykradli auto.

Došla jsem za padáčkařema , kterým jsem vysvětlila situaci a ty se nás ujali. Jeden Američan Mark, který žije 25 let v itálii, nás odvezl na policii, kde jsme museli sepsat protokol o krádeži.

Zůstali jsme bez peněz a náš kamarád Honza Bejček nám pomohl. Na internetu zjistil, kam se dají poslat peníze a vše zařídil. Druhý den s námi jela Cristina (manželka Marka) do Ancony a hledali jsme pobočku banky, kam nám Honzík poslal peníze na cestu domů. Bez navigace, jsme byli ztraceni. Takže tím bych chtěla moc poděkovat Cristině, Markovi a Honzíkovi za jejich pomoc.

Bohužel všechno jednou končí i naše dovolená a tak se vydávám s Edou na poslední tandemový let. Letíme směrem k Anconě a vychutnáváme si svahování. Zdá se, že vítr sílí a stáčí se k jihu. To tady bohužel není dobré, začínáme být v turbulenci za horou Conero, rozhodujeme se přistát. Letíme směrem na pláž, ale zde se začínají zvětšovat turbulence a mě se to moc nelíbí. Proto Eda zamíří zpět a rozhoduje se pro nouzové přistání nahoře na útesu. Rychle mapujeme terén, máme na vybranou, fotbalové hřiště v rotoru za hranou a hradbou vysokých stromů, nebo velmi dobře umístěné pole se slunečnicemi. Rozhodujeme se pro bezpečnost a tak přistáváme romanticky v kytkách, které jsou větší než já a tak sundám sedačku a prchám na kraj pole. Edu nechávám v poli, kde co nejšetrněji vyndává padák, abychom místním nezpůsobili velkou škodu. Vybavení balíme do báglu a vydáváme se na cestu zpátky za dětmi na pláž. Čeká nás dlouhá procházka zpět, z výšky je vše nějak blíž. :o) ještě si zaplaveme a večer se vydáváme na cestu domů. Cesta ubíhá rychle, bez problému, u Italských hranic si dáváme 2 hodiny spánku a v pět ráno jedeme dál. Tak příští rok směr Portonovo. Ideální rodinná dovolená.

 Mariana