10.12.2010 15:44

V této rubrice bychom vám chtěli pravidelně představovat terény pro volné létání trochu jinak. Naším cílem je, aby byl průměrně zdatný pilot po přečtení článku schopen navštívit daný terén bez zvláštních starostí a bez zvýšeného rizika či stresu spojenému s neznámým prostředím. Jako první terén této nové rubriky jsme zvolili italské Castelluccio di Norcia.

 Castelluccio je velmi rozmanitá oblast, která v sobě spojuje bezpečný, přehledný terén a přidává zajímavé možnosti kratších přeletů s příchutí horského létání. Jedná se vlastně o obrovský, velmi starý sopečný kráter o průměru okolo 7 km, který má zcela rovné dno. Startuje se z mnoha ploch na okrajích kráteru a je možné létat dovnitř kráteru i směrem ven. Celá oblast kráteru je zajímavou přírodní rezervací plnou úžasně vonících luk s 1800 druhy rostlin, jež hýří barvami. Kvetou zde hořce,máky, růže, fialky či narcisy, místní pěstují bylinky, úplná botanická zahrada.

Vzdálenost a vhodná doba pro návštěvu

Jde o vzdálenější oblast cca 1400 km od Prahy nacházející se ve střední Itálii nedaleko Říma. Nehodí se tedy na kratší výjezd. V okruhu 50 km se nachází řada dalších letových terénů jako je Poggio Bustone, Sarnano či Assisi, které můžete využít, pokud byste se začali nudit. Souřadnice dna kráteru, kde najdete i dvě obrovská parkoviště, jsou 42,8052N, 13,1958E. Celá cesta se dá při střídání řidičů zvládnout za jeden den. Většina cesty vede po dálnici, jen na závěr vás čeká asi 60 km po okreskách. Přes Mnichov, Brenner, Trento, Bologna, Ancona a San Benedetto trvá cesta okolo 16 hodin jízdy i s přestávkami. Dno kráteru se nachází v nadmořské výšce okolo 1300 m a tak zde ještě na začátku května běžně leží sníh. Ideální termín pro návštěvu je proto od konce května do začátku listopadu. Příjemné je, že v největší letní sezóně zde díky nadmořské výšce není nijak horko a v noci může být i docela zima.
Kde rozbít základní tábor

Jak už jsem řekl, celá oblast je rezervací, proto doporučuji opatrnost. Donedávna se běžně stanovalo na dně kráteru, kde se nachází dvě obrovské travnaté plochy pro parkování. U druhého parkoviště je i přistávačka, menší koňská farma, bufet, pitná voda. Oficiálně zde však smíte spát pouze v obytném voze, stanování není dovoleno. Jeden stan policie přehlédne, ale na nějaké hromadné kempování to není. Při poslední návštěvě bylo našich 10 stanů slušně (tj. bez pokuty), ale razantně vykázáno do 10 km vzdáleného kempu, který se nachází na souřadnicích 42,8824N, 13,1818E. Je dobře vybaven, ale patří k těm dražším – cca 15 Euro za „osobostan“.

Náročnost terénu a nebezpečná místa

Díky velké přehlednosti si zde polétá každý, začátečník i přeletář, padáčkář i rogalista. Většina startovaček jsou ideální travnaté svahy s mírně se měnícím sklonem vhodným pro padák i závěsný kluzák. Doporučené přistávačky jsou velké a nouzově to lze posadit skoro všude. Celé dno kráteru – přes deset čtverečních kilometrů – je hladkou plackou využitelnou pro přistání, jehož plocha spíš připomíná Ruzyni než políčka, na které jsme zvyklí u nás. Kritických míst není mnoho, ale i tady se najdou.

V kráteru je oficiální přistávačka u zmíněného velkého parkoviště. Hned za ní se nachází velké plochy s vyšší travou, kde rostou lanýže. Sem tedy nepřistávejte ani nechoďte. Ne žebyste lanýžům ublížili, ale při jejich sběru jde o velké peníze a to si místní hlídají. Podrobnosti najdete na velkých tabulích u obou parkovišť – mrkněte na ně! Jinde se zase pasou stáda dobytka nebo koní, ale vždy máte dost času a prostoru přistát o kus dál. Přímo uprostřed kráteru, nad poli s lanýži, je asi 100 m vysoká travnatá boule, kterou využívají místní školy pro výcvik, ale vjíždět se sem smí jen na povolení. Jediný důvod proč létat zrovna zde je velký vítr na vyšších startech. V místním klubu v Castellucciu můžete požádat o povolenku na auto. Přistává se přímo pod boulí… Návštěvu klubu Pro Delta každopádně doporučuji. Ona i lámaná angličtina ve stylu „we are paragliders from czech, is conditions OK for flying?“ nikomu neuškodí a rozumí každý. Kde startovat? Startovačky se dají rozdělit na směry do kráteru a mimo kráter. Starty do kráteru jsou jednoduché a přehledné a je v podstatě jedno, kde to odpíchnete. Všude je tráva, prostory obrovské, odevšad vidíte na přistání. Cca od 11 hod většinou funguje velmi pohodlný a velký start Fontanile na jihovýchodní vítr na souřadnicích 42,8113N, 13,1833E. Dostanete se na něj odbočením z vesnice Castelluccio po kamenité cestě vedoucí po vrstevnici zpět nad přistávačku. Cesta nic moc, ale osobák či mikrobus to opatrně projede. Dá se i svahovat a když se dostanete výš, otevře se možnost „jízdy“ po hraně kráteru či dál. U západních větrů, které často chodí v podvečer, je ideální start Vettoreto na souřadnicích 42,7995N, 13,2483E, na který se dostanete po silnici vedoucí do menšího průsmyku. Má sice převýšení jen okolo 100 m, ale o to báječnější je vysvahovat výš na přeskok menšího údolíčka napravo od startu a zase dál svahovat po hladkých svazích Monte Vettore až na jeho vrchol ve výšce 2440 m, tedy 1200 metrů nad dnem kráteru. I pro začátečníky skvělý a dost bezpečný zážitek, jen je nutno pěčlivě hlídat vítr!!!, který má snahu zesilovat. Tedy mít rezervu rychlosti, včas šlápnout do speedu a pryč. Zafouknutí za hranu by byl opravdu problém. Všude jsou hory, lesy, u vesnice ve svahu všudypřítomné dráty. O 200 m výše je start Forciglieta na stejný vítr (42,7849N, 13,2509E). Z průsmyku se též létá na východní vítr, tedy ve směru mimo kráter. To je ale díky hodně problematickému přistání jen pro zkušenější (nejlepší je nastoupat a přistát zpět do kráteru)! Směrem ven z kráteru je přes den na jihozápadní (180-290°) vítr dobrý start Rifugio Perugia na souřadnicích 42,7678N, 13,1787E. Auto necháte u silnice na vyznačeném miniparkovišti u menšího hotýlku (je označené tabulkou a flérou) a pak se dáte pěšky cca 300 m mírně do kopce. Převýšení na přistání je 750 m. Po odstartování nejde moc dobře létat do stran. Hned vpravo je skalnaté žebírko se žlebem ve kterém se tvoří turbulence, pozor, vůbec na to nevypadá!!! Nalevo je zase údolí s vyústěním tunelu – tady zesiluje údolní proudění. Když proti moc nefouká, je ideální to hned poslat přímo na protější kopec, který „dává“ vcelku spolehlivě. Přistávačka je v rovině pod ním, na poli u vesnice San Pellegrino na souřadnicích 42,7538N, 13,1419E. Na přeskoku sice ztratíte dost výšky, ale na protějším kopci většinou máte alespoň 200 m nad start a celkem bez problému se lze zvednout nebo pohodlně doklouzat na přistání. Zkuste po nabrání pořádné výšky (i v létě běžně ke 3 km) návrat zpět nad start a po hraně kráteru si udělat výlet směrem na sever. Luxusní výhledy! Je možné také přeskočit hranu a přistát zpět do kráteru (alespoň s 500 m rezervy výšky nad hranou). Hezky to nosí i v rovinách v předpolí, takže vybírejte dle libosti… Startů je v okolí Castelluccia víc, ale na ty už nemáme prostor. Jsou naznačené v mapě, ideální je stáhnout si na www.paraglidingearth. com gpx soubor do vaši GPSky.

Tipy pro nepiloty:

V Castellucciu je dobrá taverna, můžete nakoupit bylinky, med a místní bioprodukty, v kráteru lze fotit či zkoumat květiny jako v botanické zahradě nebo se projet na koni. Je zde čistý vzduch, divocí koně, pěkné horské túry. I moře nebo známá Bazilika sv. Františka z Assisi nejsou až tak daleko.

Další výhody: Spousta místa a málo pilotů, spojení krásy a velikosti hor s bezpečností rovin.

Další nevýhody: Dlohé přejezdy mezi starty (5 km vzdušnou čarou = 30 km po silnici), pouze vlstní výjezdy, dálniční poplatky plus známka vyjdou dohromady ( obě cesty ) na cca 3000 Kč.

 

Jan Bejček